Naši maltézáčci
„Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy“
Já a moji maltézáčci
Moji maltézáčci neuvěřitelně obohacují můj život. Jsou pro mě opravdovým pokladem. I když sem tam lumpačí, nedokážu se na ně zlobit. Nikdy je netrestám a osobně nesnáším lidi, kteří to dokáží. Jediným trestem, který občas používám je zvýšený hlas. I ten je pro tak citlivého tvorečka, jakým maltézáčci bezesporu jsou, poměrně tvrdý.
Své psy zbožňuji a považuji je za právoplatné členy naší rodiny a rovnocenné partnery. Proto mezi lidským a psím osazenstvem nedělám žádné rozdíly, mají stejná práva, jako my. Jsou velice rozmazlení, ale jsem přesvědčena, že si to za svou lásku, oddanost a vlídnost právem zaslouží. Na druhou stranu, pokud je třeba, dokáží poslechnout. A to je úžasné! Jsem ráda, že jsou se mnou a že se o ta úžasná stvořeníčka mohu starat.
Miluji jejich zběsilé vítání, kterým mě zahrnují, kdykoliv překročím práh domova. Těší mě, že jsem jimi netrpělivě očekávána nejen odpoledne po práci, ale i když vyběhnu třeba na dvě minutky vynést odpadky. I tak se se mnou s radostí vítají a předhánějí se, kdo bude první. Jsem šťastná, když se ke mně večer přitulí a v klidu odpočívají. Zažívám s nimi nádherné chvíle plné vítání, mazlení a bezpodmínečné lásky, která je naprosto úžasná.
Trpím, když kterémukoliv z nich není dobře!
Život bez těchto milujících, zvídavých, inteligentních a elegantních psích aristokratů už si nedovedu ani představit. Ať se v mém životě děje cokoliv nepříjemného, oni mě vždy dokáží povzbudit a potěšit. Jsou to moji bílí hedvábní andělé 